Martina Mikmeková

Martina Mikmeková (ročník 1975, téma: Přežiji 21. století)

Když jsem četla příběh čtyřnásobné maminky Martiny, musela jsem v duchu obdivovat, jak to vše zvládá. Samozřejmě se nedivím, že šly její potřeby tak trochu stranou, neboť ono se „udělej si na sebe čas“ snadno řekne, ale hůře udělá… to znají snad všechny ženy, které mají doma malé děti.

Martino, ve vašem dotazníku mě zaujala vaše poznámka, že „neočekáváte žádné zázraky od jiných, protože vše máte ve svých rukou vy“. Já myslím, že už tímto přístupem máte úspěch zaručený. Opravdu už nezbývá než si najít ten čas. Je to tak?

Ano, všechno je v našem životě o prioritách. Chtěla jsem být dokonalou matkou. Ponejvíc jsem se věnovala dětem, jejich potřebám a žila jsem pro rodinu. Na mě už pak nezbýval čas a možná ani síla, připouštím, že se na tom podílela i pohodlnost. Zatím jsem zdravá a nevím o žádném omezení v pohybu či stravě. Proto je nejvyšší čas začít. Cítit se a vypadat dobře je přáním asi každé ženy.

V koupelně vám stojí rotoped (podle dotazníku). Jak se k vám dostal a proč skončil v té koupelně tak sám? J

Rotoped byl mým splněným přáním, dostala jsem ho vloni k Vánocům od rodičů. Když byl nový, neokoukaný, občas jsem na něm trhala rekordy. Ani teď nezahálí, přes zimu se u něj strkají naše děti a já si více oblíbila eliptical – u cvičení na něm mě nebolí pozadí.

Uvádíte, že příležitostně provozujete kolo, běžky, sjezdovky, brusle. Vedete tedy děti ke sportu?

Dětem necháváme vlastní prostor - nebylo by fér jim něco nutit. Sázíme na jejich všestrannost. Syn Jonáš hraje na kytaru, dceru Amálku kromě houslí baví tanec, ráda kreslí, chodí zpívat. Starší děti se také poměrně intenzivně věnují hasičskému sportu a skautingu – milují výpravy a tábory.

Mladší Evelínce budou v květnu tři a nejmladší Leontýnce rok a půl. Obě holčičky si zatím vystačí s hračkami doma, ale pohybové a hudební nadání je na nich znát už nyní. Takže uvidíme, co nás čeká…

Jak trávíte víkendy? Dá se třeba už s dětmi na nějaký výlet?

Jako rodinu nás můžete v zimě potkat na běžkách. Je to takový ten laciný sport, kdy vám stačí jen výbava a chuť k pohybu. Milujeme trasy v okolí Bukové hory a Suchého vrchu. Děti výborně ovládají i sjezdové lyžování, takže i tam nás jako rodinu můžete potkat. A pokud počasí dovolí, rádi bruslíme na přírodním ledu. Má to svoje kouzlo. Letos jsme do party bruslících přibrali i Evelínku. Je moc šikovná a rychle se učí. Leontýnka zatím sedí v teple na saních a nechá se vozit. Rychlou jízdu přímo miluje.

Také rádi jezdíme celoročně do bazénu. Děti vodu milují a při každé návštěvě je vidět obrovský pokrok.

A když vyrazíme na rodinný výlet, nejezdíme nikam daleko a většinou je to někam do přírody. Nádherně je na Zemské bráně (od nás směrem na Bartošovice v Orlických horách), na Dolní Moravě u Králík rádi šplháme na Králický Sněžník, kde je úžasný východ slunce a také rozhled po naší i polské  krajině.

Tak to je opravdu obdivuhodný výčet aktivit. Četla jsem také krásné povzbudivé komentáře, které vám lidi píšou na stránkách Stob klubu. Jak jste se vlastně k tomuto projektu dostala? A přihlásila jste se sama, nebo vás někdo vyhecoval?

Sama jsem velmi mile překvapena a zároveň potěšena takovou přízní. Pro mě to jsou všechno vlastně neznámí lidé, a přesto mám pocit, že jsme staří známí. Jsou to lidé, kteří mi rozumí, hledají se v mém příběhu a nebo jsou ochotni poradit. Mám pocit, že jim na mně záleží a to je přece nádherné  lidské gesto. A jak jsem se k projektu dostala? Úplnou náhodou. Jedno lednové ráno jsem snídala, vlastně pila jen kafe a projížděla titulky na netu.

Objevila jsem tam článeček o STOBu, nabízel pomoc při změně životního stylu.

Napsala jsem:

"S novým rokem 2013 mám jedno velké přání, které mi k větší spokojenosti hatí cestu - totiž změnit životní styl a už konečně najít v sobě pevnou vůli, začít se věnovat i svému zdraví  a najít v sobě větší zalíbení.

V životě jsem šťastná - učitelská práce je mým koníčkem a nyní maminkovskou roli si opravdu užívám. Mé čtyři děti si určitě zaslouží zdravou a hezkou maminku, která se raduje nejen z nich, ale i sama ze sebe. Před 9 lety 165/62, nyní 165/105, 37let."

Opravdu jsem nedoufala, že by to mohlo vyjít...

Ale život je o náhodách...a taky o štěstí...asi to tak mělo být...

A jaké jsou vaše první dojmy z hubnutí pod dohledem?

Rozkoukávám se...díky STOBu a jeho úžasnému programu Sebekoučink se učím sestavit vyvážené  jídlo na celý den včetně pitného režimu. To byl totiž můj největší prohřešek.

Nemám zatím žádné zkušenosti s dietami, protože jsem o jejich účinku nebyla přesvědčena rozumem. Na STOBu se mi líbí, že každá změna přichází pozvolným a tudíž přirozeným tempem. Mým cílem nebylo jen zhubnout, přála jsem si změnit celkově životní styl naší rodiny. Už teď můžu říct, že se dostavují první výsledky – mám energii, usmívám se, změna mě baví. A baví také celou mojí rodinu. Podporují mě.

Každý den se těším na několikaminutové protahovací cvičení, které nám připravuje tým ze STOBu pod vedením Mudr. Marie Skalské. Denně máme za úkol sestavit zdravý chod a vybrat vhodné suroviny, prohlédnout si vtipný spot o našich nesprávných stravovacích návycích. Dobré je, že mi to nezabere mnoho času a přitom si vše ukládám do paměti.

Velmi děkuji za vaše odpovědi a přeji, ať to vše jde přesně podle vašich přání.